Únor 2017

První den

22. února 2017 v 22:54 | Gábnus
Ahoj,

první den v práci už mám několik dnů za sebou, ale dřív jsem neměl sílu napsat článek.

Co k němu napsat. Byl opravdu náročný. Vše začalo v 10 hodin ráno místního času. Manažerka si mě vzala do kanceláře, kde mi všechno vysvětlila. Já vypsal a podepsal spoustu papírů a společně jsme se odebrali na místo činu. V 11 hodin mi začal nový pracovní život. Dělal jsem víceméně to samé, jako při zkušební směně - uklízel jsem stoly, myl jsem nádobí, balil jsem košíčky a podobně.

Zhruba ve 14 hodin jsem byl poslán na oběd, který jsem si vybral z naší nabídky. Pro vaší informaci se jednalo o zeleninový salát, který v Londýně obědvám prakticky každý den od příjezdu (opravdu mám hodně rád zeleninu) a k tomu americké brambory, které mi chutnají daleko víc, než ty v Česku.

Po svačině začala fáze příprav na zavíračku, postupně jsme začali všechno uklízet a mýt. Všechno trvalo strašnou dobu, protože mi to dva moji kolegové, kteří zrovna měli službu, vysvětlovali a ukazovali. Vždycky se musí umýt myčka, kávovar, filtr u dřezu a další věci, které mi ale ještě neukázali.

Pracovní doba měla končit v 18:00, ale protože jsme díky mě byli pomalí, skončili jsme pár minut před půl sedmou. První pracovní den byl za mnou a čekali mě minimálně dva dny desetihodinových směn - na další dny jsem ještě svoje směny nevěděl.

Have a nice day
Gábnus

Nákupy

17. února 2017 v 18:26 | Gábnus
Ahoj,

dnešní článek věnuji nákupům a porovnání cen s Českou republikou. Prosím berte na vědomí, že se jedná o mé zkušenosti z týdenního pobytu, proto nemusí být všechny informace jednoznačně tak, jak o nich píši.

Začnu drogerií. Byl jsem si koupit prostředky do koupelny jako je šampon, gel na vlasy a podobně. Nevím, jestli mohu, ale hlavně nechci nikomu dělat reklamu, takže nebudu jmenovat. Našel jsem obchod v dříve uvedeném the Mall, kde jsou všechny tyto věci za 1 libru, v přepočtu tedy zhruba 32 korun. Oproti Česku si myslím, že je to docela velký rozdíl. Nejedná se přitom o nějaké neznačkové nebo špatné prostředky.

Na oblečení je tu úžasný obchod, kde je obrovský výběr pro muže, ženy i děti, za skvělou cenu. Pro porovnání, než jsem přiletěl do Londýna, kupoval jsem si v Česku obyčejné černé kalhoty. Zaplatil jsem 550 Kč. Tady jsem si koupil formální kalhoty a dvě bílé košile v přepočtu za 570 Kč. Pouze za kalhoty jsem zaplatil cca 320 Kč.

Omylem jsem zabloudil i na tržiště, o kterém jsem psal v minulém článku. I zde jsou ceny velice dobré. Nevím, jak je to s kvalitou, protože oblečení vlastním pouze pár dnů, ale obyčejná černá košile mě vyšla na 5 liber (160 Kč).

Horší už je to ale s jídlem. Určitě levněji vyjde připravovat si jídlo sám doma. Tady je můj obrovský nedostatek, jelikož z teplých jídel zvládnu maximálně smažená vajíčka. Ceny ve fast foodu se dají srovnat s českými cenami. V restauraci jsem ještě nebyl. Ovoce a zeleninu je pravděpodobně nejlepší kupovat také na tržišti. Je tu daleko větší výběr a lepší ceny než v klasických obchodech.

Poslední zmínka je o nájmu. Bohužel nemohu posloužit, jak je to s cenami elektřiny, vody a plynu, protože tady funguje jiný systém než v Česku. Systém, který jsem z velice rychlého, slovenského výkladu nepochopil. Ale ubytování je tu určitě o hodně dražší než v Česku. Já bydlím ve sdíleném domě se šesti dalšími lidmi. Jak už jsem psal, máme společnou kuchyň, jednu místnost a koupelnu. Já osobně mám pokoj pro dva, ve kterém bydlím sám. Pokoj pro jednoho pro mě nebyl k dispozici. A za toto ubytování platím 550 liber měsíčně. V přepočtu se jedná zhruba o 17 500 Kč. Za takovou cenu seženete v Česku úžasné bydlení. Musím podotknout, že se jedná o nejdražší typ pokoje. Single pokoje se pohybují od 360 do 440 liber.

Největší rozdíl, který dělá Londýn dražší než Česko, je ubytování. V ostatních věcech je Londýn výhodnější.

Have a nice day
Gábnus

Arsenal

17. února 2017 v 18:03 | Gábnus
Ahoj,

dneska jsem se vydal na stadion místního velkoklubu Arsenal Londýn. Tedy vydal jsem se na něj podívat zvenčí. V budoucnu, ale plánuji projít, jak jejich muzeum, tak stadion.

Ke stadionu vede určitě více cest. Můžete jet autem, autobusem nebo si udělat dlouhou procházku. Já jsem zvolil metro. I tady jsou dvě možnosti. Buď můžete vystoupit na zastávce Holloway road nebo jako já na stanici Arsenal. Po odchodu z prostorů metra jdete ulicí doprava a ta Vás zavede přímo ke stadionu. Stačí jít po chodníku a po pravé straně se nachází vchody ke stadionu, Já jsem šel až na konec ulice, kde se nachází The Danny Fiszman Bridge.

Po přechodu mostu se hned nachází Herbert Chapman Statue. Na stadionu jsou plakáty a zajímavě popsané příběhy. Na ploše vedle stadionu jsou různé plakáty s obrázky fotbalistů. Byl jsem lehce zklamaný, jelikož jsem nenašel plakát s fotkou Petra Čecha. Obcházel jsem stadion a našel jsem Thierry Henry Statue, Dennis Bergkamp Statue a Tony Adams Statue. Legendy ve zvláštních pozicích (fotky v galerii). Jenom normální procházka okolo stadionu mi zabrala zhruba čtvrt hodiny, takhle obrovský je Emirates Stadium.

Musím se přiznat. Na stadion Arsenálu jsem šel hlavně kvůli bratrovi, který je jejich obrovským fandou. Já sleduji spoustu sportů, ale fotbal mezi ně nepatří. Každopádně mě to celé natolik zaujalo, že mám v plánu, kromě prohlídky stadionu a muzea, být součástí nějakého zápasu. Pokud se mi to povede, určitě se můžete těšit na mé dojmy, názory a fotky.

Have a nice day
Gábnus

Práce

17. února 2017 v 17:59 | Gábnus
Ahoj,

našel jsem si práci. V tomto článku bych shrnul všechno, co jsem ohledně práce zatím prožil.

Hned druhý den po příletu jsem byl na pohovoru v jedné nejmenované belgické kavárně. Byl to skupinový pohovor. Na konci nám bylo řečeno, že se nám ozvou, kdy a kam máme přijít na zkušební směnu - mně se neozvali. Ve stejný den jsem se byl zapsat do agentury, která zajišťuje catering pro bohaté lidi. Jedná se o pěti hvězdičkové akce. Po více jak týdnu se konal trénink, kde nám bylo vše ukázáno - technika nošení více talířů, sklízení ze stolu, prostírání stolu, nalévání nápojů, servírování jídel a další podstatně věci. Jedná se o velice zajímavou práci, která bude mou druhou prací, jež budu provozovat ve svém volném čase.

V dalších dnech jsem byl na několika pohovorech, kde jsem většinou odevzdal své CV a tím to skončilo. Po týdnu jsem dostal kontakt na agenturu, která zprostředkovává housekeeping (uklízení hotelových pokojů). Zapsal jsem se tam a měl jsem od dalšího týdne začít. Toto rozhodnutí mi nepřipadalo správné. Do Anglie jsem přijel, abych si zlepšil angličtinu, a s nábytkem si asi nepopovídám, takže to nebyla ideální práce. Zároveň jsem v této agentuře dostal nabídku na dvoudenní brigádu - přestavování nábytku v hotelu, kterou jsem přijal, a bude to má první placená zkušenost v Londýně. Ten samý den jsem se dozvěděl o aplikaci, která je velice populární a po vlastní zkušenosti můžu říct - úžasná.

Jmenuje se Job Today. Zaměstnavatelé vkládají nabídky a vy po vyplnění svých informací pouze klikáte na "Aply" u nabídek, které se vám líbí. Odpověď musí přijít do 24 hodin. Já jsem takhle za večer zažádal o 17 pracovních pozic číšníka a doufal jsem, že někdo bude mít zájem. Dočkal jsem se prakticky okamžitě. Asi po 20 minutách (jednalo se o noční hodiny - přibližně půlnoc) jsem dostal odpověď z jednoho občerstvení. Omlouvám se, nevím jak lépe to popsat. Je to něco mezi restaurací a bufetem. Ráno jsem odepsal a domluvili jsme se, že hned za dvě hodiny přijdu na zkušební dvouhodinovou směnu.

Po příchodu se mě ujala jedna ze zaměstnankyň. Dostal jsem zástěru a první instrukce. Měl jsem uklízet stoly. Stolů je tam přibližně 30 a asi po deseti minutách mi tekl pot po čele. Občas se mě někdo na něco zeptal, bohužel buď jsem nerozuměl, nebo jsem nevěděl, protože jsem se tam vůbec nevyznal. Další na starost jsem dostal leštění příborů a nakonec jsem se dostal i k mytí nádobí. Víc jsem toho nestihl, protože ty dvě hodiny utekly neskutečně rychle. Na konci za mnou přišla manažerka. Řekla, že mám dobrou angličtinu a že si mě nechá. Domluvili jsme se na začátku v pondělí. Protože tři dny mezi zkušební směnou a pondělkem jsem měl plné. Kromě toho co jsem si už vyzkoušel, bych měl obsluhovat zákazníky, připravovat kávu, možná i pracovat u pokladny.

Asi jsem vynechal jednu zásadní informaci. Jedná se o restauraci/bufet v Childhood museum, kam si chodí děti hrát. Takže převážná většina zákazníků jsou rodiče s malými dětmi. Malými dětmi myslím děti zhruba do 10 let.

Pracovní doba je podle mě naprosto skvělá. Otevírací doba je od 10 do 17 hodin od pondělí do neděle. Já bych tam byl někdy 4 hodiny někdy celou dobu. Dojíždění mám maličko delší, cesta mi trvá přibližně 45 minut. Nejlepší na tom asi je oblečení. Všude, kde jsem byl, chtěli, abych nosil formální kalhoty, formální černé, kožené boty s tkaničkami, černou nebo bílou košili. Tady jsem žádné instrukce nedostal. Jediná připomínka byla k řetízku, který nesmí být vidět. Musím ho sundavat nebo si zapnout košili až ke krku. Koukal jsem tedy na oblečení ostatních. Boty se pravděpodobně vůbec neřeší. Kalhoty a vršek byly většinou černé, ale nic formálního.

Jak bych tuto zprávu jen zakončil. Ano, už vím. Jsem naprosto spokojený a doufám, že bude spokojenost i u mých nadřízených a kolegu s mými výkony.

Have a nice day
Gábnus

Okolí

12. února 2017 v 0:26 | Gábnus
Ahoj,

v předchozím článku jsem psal, že bydlím zhruba 10 minut chůze od metra a popisoval jsem dům, ve kterém bydlím. Dnes přišla řada na okolí.

Bydlím ve čtvrti Walthamstow. Název ulice není důležitý, ale vězte, že v této ulici je spousta domů a téměř žádný provoz, takže je tu naprostý klid. Tedy alespoň z části od silnice. Za domem se nachází koleje, kde projíždějící vlaky nevydávají zrovna líbezné zvuky.

Co se týče obchodů, nemohu si stěžovat. Cestou na metro procházím kolem spousty užitečných obchodů, včetně prodejny rakví. Hned vedle metra se nachází the Mall, obchodní centrum, kde se kromě obchodů nachází také stánky rychlého občerstvení a jedna restaurace. Když projdete halou, vyjdete na ulici plnou pouličních stánků. Bez přehánění tu můžete sehnat snad cokoliv.

Na nedostatek obchodů si tedy určitě stěžovat nemohu. Stejně tak je to s holičstvím a různými kavárnami, které jsou snad na každém rohu.

Je tu opravdu vše - prádelny, čistírny, bary, restaurace, fast foody, internetové kavárny. Vše, na co si jen vzpomenete je v dosahu deseti minut chůze z mého bydliště.

Na okolí si tedy určitě stěžovat nemohu.

Have a nice day
Gábnus

Metro

8. února 2017 v 22:44 | Gábnus
Ahoj,

další článek věnuji metru v Londýně. Jiným dopravním prostředkem nejezdím, ale v metru strávím velkou část dne.

Když jsem dostal plánek metra, tak jsem měl obrovský strach, že se tu nevyznám. Na metro nejsem zvyklý, jsem z Karlových Varů, kde jezdí sotva 15 autobusů. Ale opak byl pravdou.

Hned první den jsem byl hozen do vody. Zprostředkovatelka mě odvedla na metro a poslala mě přes velkou část Londýna navíc s jedním přestupem do ubytovací agentury, samotného. Dostal jsem jenom rychlou instruktáž, jak to tu s tím systémem je. Zjistil jsem, že to opravdu není složité.

Je tu 11 linek metra. Každá linka má svou barvu a pojmenování. V metru se orientujete podle barev, a když už se trošku vyznáte, tak i podle názvu linky. Každá linka jede dvěma směry, a to je asi největší oříšek. Podle příští stanice se linka dělí buď na severní a jižní nebo na západní a východní. Obě linky jsou naproti sobě, takže jdete buď doprava,nebo doleva, záleží na tom, kam chcete jet. Ke každému nástupišti vede takový krátký tunel, kde jsou vypsány další zastávky. Najdete tu, kterou potřebujete a vyrazíte.

Poslední odstavec věnuji cenám. Nevím přesně kolik stojí jedna jízda ani jak se to počítá, ale já mám zaplacených 7 dní neomezených jízd metrem. Za toto jsem platil necelých 39 liber, což je v přepočtu přibližně 1250 Kč. A jak to funguje? U vstupu do budovy metra jsou turnikety, kde musíte přiložit kartu abyste mohli projít. Pak se můžete neomezeně pohybovat v metru - jezdit, přestupovat, co jen chcete. Při odchodu z metra opět procházíte turniketem. Nesmíte zapomenout nebo projít bez přiložení karty, jinak budete platit pokutu, i když máte zaplaceno.

Omlouvám se, pokud mé zjednodušení nevypadá jednodušší, ale opravdu se není čeho bát.

Have a nice day
Gábnus

National Insurance Number

8. února 2017 v 21:45 | Gábnus
Ahoj,

dnešní článek věnuji číslu, bez kterého nemůžete v Anglii pracovat. Jedná se o National Insurance Number, zkráceně NIN.

Nejprve se musíte objednat. Zavoláte do Job centre. Hovor začíná otázkou, proč žádáte o NIN, dále řeknete své jméno, datum narození, národnost, kdy jste přijeli, telefonní číslo a britskou adresu. Na oplátku dostanete referenční číslo, termín a místo, na jakou pobočku máte přijít, a co si máte přinést sebou (Občanku nebo pas a smlouvu o bydlení).

V daný termín byste měli být na místě 5 minut před stanoveným časem, dříve Vás do budovy stejně nepustí. Poté vyplníte krátký formulář, který odevzdáte a sednete si na nějaké volné místo, kde čekáte, až si Vás zavolají. Já osobně jsem čekal cca 50 minut.

Když slyšíte své jméno, následujete člověka, který ho vyvolával. Ten člověk se Vás ptá převážně na stejné otázky, které zazněly při telefonním hovoru. Okopíruje si Vaší občanku nebo pas a nájemní smlouvu. Zkontrolujete, jestli jsou uvedené údaje správné, dáte několik autogramů, dostanete jeden papír a jdete opět čekat. Pokud jsem správně slyšel, musí být ověřen Váš doklad totožnosti. Po zhruba čtvrthodině je opět vyvoláno Vaše jméno, vrátí Vám dokad totožnosti a můžete odejít.

V porovnání s českým úřadem práce bych řekl, že v Česku je lepší systém, ale zřejmě to bude tím, že tam nechodí tolik lidí. Na druhou stranu lidé tady byly příjemnější a sympatičtější než ti, s nimiž jsem se setkal v Česku.

Have a nice day
Gábnus

Ubytování

7. února 2017 v 23:19 | Gábnus
Ahoj,

dneska se zaměřím na své ubytování. Ve fotogalerii najdete fotky mého pokoje.

Bydlím v sharehousu společně se šesti dalšími lidmi, převážně Čechy a Slováky. Pokoj mám sám pro sebe, i když je to pokoj pro dva. Jednolůžkový na mě prostě nezbyl. Ubytován jsem přes ubytovací agenturu asi 10 minut chůze od stanice metra.

Co si budeme nalhávat, není to žádná kvalita, ale pro přespání bohatě poslouží. Pokoj není příliš velký, ale je v něm vše důležité. Jsou tu dvě skříně, stůl, polička, topení, postel a okno. O kvalitě nábytku si povídat nemusíme, byl bych kritický, ale nechci si tím kazit pobyt. Každopádně i přes své nedokonalosti i nábytek poslouží svému účelu.

Pokud se mi pokoj zdá malý, koupelna je miniaturní. Sotva se v ní mohu otočit. Je tu ale všechno důležité, záchod, umyvadlo, vana, a víc není potřeba.

Nejhezčí v celém domě je kuchyně. Moderně vybavená se spoustou elektrospotřebičů, ještě vědět jak je používat a bylo by to opravdu dokonalé. Hned vedle kuchyně se nachází společná místnost, kde je pohovka, stůl a židle.

Důležitá informace je, že WiFi funguje. Byl jsem varován spolubydlícím, že internet často vypadává a nejlépe funguje ve společenské místnosti. Já si zatím stěžovat nemohu, jsem tu druhý den, internet používám ve svém pokoji, který je zhruba nad společenskou místností, kde WiFi zařízení zabírá kus poličky, a žádný výpadek ani zpomalení jsem neměl. Doufám, že to takhle bude pokračovat.

Have a nice day
Gábnus

První let

7. února 2017 v 22:28 | Gábnus
Ahoj,

poprvé se svém mladém životě (22 let) jsem nasednul do letadla. Dokonce jsem do této chvíle nikdy nebyl v zahraničí. Jednou to přijít muselo a jsem rád, že k tomu došlo při příležitosti stěhování se do Londýna.

Před odletem jsem byl značně nervózní - no, po pravdě - tento stav jsem měl od doby, kdy jsem si zakoupil letenku. Hodně jsem se vyptával lidí, kteří už zkušenosti s letem měli, a to mě do značné míry uklidnilo. Ale silná nervozita zůstala, takže jsem do toho skočil rovnýma nohama, jako skokan do vody z extrémní výšky.

Přeskočím nezajímavé, i když dojemné informace o loučení a nudné situace, které nastaly na letišti, a přejdu rovnou k podstatě. Nastoupil jsem do letadla, našel jsem si vlastní sedadlo a čekal, co se bude dít. Po pár minutách se začalo letadlo pohybovat po ranveji. Nemohl jsem si pomoct a stále jsem koukal z okénka. Seděl jsem ale v sedadle u uličky, takže jsem viděl víceméně jenom křídlo. Po pár minutách čekání na nás přišla řada. Rozjetí letadla do rychlosti před vzletem poznáte jenom kvůli zvyšujícímu se hluku. Jinak jsem já osobně nic nepoznal.

Slyšel jsem spoustu historek o tlaku a zaléhávání uší při vzletu a přistání, ale já nic necítil. Tedy do doby než jsem se podíval před sebe. Dokud jsem koukal z okénka bylo vše stejné jako na zemi, ale jakmile jsem se podíval před sebe, cítil jsem změnu tlaku ale uši jsem zalehnuté neměl, jenom jsem cítil, jak se rýma pohybuje ve všech dutinách.

Let sám o sobě je klidný, trošku to drncá, ale jinak klidný, pokud naleznete polohu, klidně si můžete dáchnout (já jsem takovou polohu nenašel). Docela strach jsem měl z turbulencí, ale v průběhu letu jsem doufal, že nějaké budou, abych věděl, jaké to je. Dočkal jsem se těsně před přistáním. Přirovnal bych to k výmolům na silnici, je to nepříjemné, ale dá se to zvládnout.

No a nakonec přistání, to jsem zaregistroval až v okamžiku, kdy se letadlo dotklo země, protože to byla rána a trošku otřes.

Suma sumárum, stal jsem se jedním z lidí, kteří říkají: lítání se vůbec nemusíš bát, bude se ti to líbit. Mně se to líbilo, i když to byly dvě dlouhé hodiny. Doba letu je minimální, ale pro mě to byla nekonečná nuda.

Have a nice day
Gábnus

Nutné zlo

4. února 2017 v 12:20 | Gábnus
Ahoj,

další článek, jak jsem předeslal v tom prvním, bude o zařizování před odletem.

Jako první jsem si koupil letenku. Hledání nebylo příliš složité, protože nejvýhodnější nabídku mi zaslala do mailu zástupkyně agentury. Na mě bylo pouze vložit jí do košíku a vybrat služby. Cena letenky mě vyšla celkově na 1280 Kč, včetně dvacetikilového zavazadla.

Následovala doprava z letiště Stansted na místo setkání s koordinátorkou. Místo setkání bylo určeno na Finchley road. V návodu byl doporučen autobus, který má na Finchley road zastávku, tudíž žádný problém s přestupováním a hledáním.

Třetí a zároveň poslední věc, kterou jsem zařizoval přes internet, bylo cestovní pojištění. Agentura Czech-us je prostředníkem mezinárodní pojišťovací společnosti, takže ani tady jsem nemusel nic hledat, jen vyplnit formulář.

Do Velké Británie se dá vycestovat na občanský průkaz, ale jak jsem byl informován, je lepší mít sebou i cestovní pas, pro případ, že by na občance bylo něco špatně a byla vám zabavená. Proto jsem se vydal na Magistrát, kde jsem strávil celých, dlouhých 5 minut, během kterých jsem si zařídil sjednání e-Pasu. Pas byl vyřízen velice rychle, zhruba za týden. Stejně rychle proběhlo i vyzvednutí, kdy jsem si užil dalších 5 minut na Magistrátu.

Poněvadž mám v plánu odjet do Londýna na delší dobu než půl roku, musel jsem se odhlásit ze zdravotní pojišťovny, abych po příjezdu nemusel nic doplácet. Po předložení občanky a podepsání dvou papírů mi byla odebrána kartička pojištěnce a dostal jsem papír, který jí nahradí do doby, než odjedu.

No a to nejlepší na závěr, výměna potřebné hotovosti. V Londýně budu moci platit kartou, ale pro začátek musím mít sebou hotovost, abych pokryl registrační poplatek, ubytování a další věci. Celkově jsem si vyměnil 800 liber. Hledal jsem nejlepší způsob pro výměnu. Na internetu jsem si zjistil kurzy bank, ale problém byl, že banky buď peníze neměli, nebo nemění. Jedna banka dokonce byla v likvidaci. Takže jsem se uchýlil ke směnárnám, kde nebyl vůbec žádný problém.

No zařizování už bylo dost a teď už se můžu těšit na svůj první let, který mě čeká za dva dny.

Have a nice day
Gábnus